Od druhé půlky srpna se započala moje takřka
půlroční dobrodružná etapa života zvaná studijní
pobyt Erasmus v norském městě Trondheim,
nacházejícím se cca 500 km severně od města Oslo,
a v době, kdy tento příspěvek píšu, mám za sebou
měsíc. Zdálo by se, že za tu dobu člověk hodně
věcí zjistí. Na jednu stranu už vím, kde je největší
obchoďák, co se kde dá a nedá kdy koupit, tj., že
náš národní nápoj – pivo – tady v supermarketu
nekoupíte ve všední dny po osmé hodině večer,
v sobotu po šesté a v neděli vůbec. Zase jsou tu
obchody mnohdy otevřené déle než u nás, můžete si
v nich koupit švédský žvýkací tabák SNUS a sauna je
tu standard každého bazénu a skoro všichni (věk v
tom nehraje roli) umí anglicky, což má demotivující
efekt ke snaze se učit Norsky. Platit v hotovosti už tu
taky není v módě, a to mají velmi zajímavé mince s
dírou uprostřed. Snažil jsem se zjistit, k čemu je to
dobré, a jediné, na čem jsme se shodli, je vytváření
náhrdelníků či náramků. Pojďme ale postupně…
První týden byl plný seznamování a objevování.
Měli jsme takzvaný orientační týden, kde jsme
se seznamovali navzájem, a také zjišťovali, jak
věci fungují v Norsku. Tohoto uvítacího týdne
se účastnilo cca tisíc studentů, takže se jednalo
o vážně monstrózní akci a musím smeknout, jak
skvěle byla zorganizovaná. Zažili jsme inauguraci,
uvedení nových studentů, které oproti serióznímu
stylu, jaký bývá v Česku, mělo podobu malého
festivalu s jedním pódiem. Dále byla připravena
grilovačka, kde sledovat nekonečnou frontu tisíce
hladových studentů a ochotných dobrovolníků bylo
velmi zajímavé. Taky byla městská bojovka, kde
jsme počítali sochy na místní katedrále (prý jich
je 78), nebo hledali policii, abychom pak věděli,
kam se jít povinně registrovat. Také jsme měli
možnost jít na túru, osobně jsem byl na kratší okolo
místního fjordu, do kterého jsem dokonce vlezl (asi
naposled). Byli jsme i na fotbale, Trondheim vyhrál
nad Tromsem 3:1. Byl to hezký a zajímavý týden, ale
jsem vlastně rád, že skončil, přece jen být v takovém
davu není úplně můj styl. Na věty, odkud jsem a co
studuju, už se mi ani nechtělo odpovídat.
Pak začala realita, tedy škola. Začíná se tu dříve,
a snad i končí. Zajímavé je, že přestávky jsou po 45
minutách, a to 15 minut, ne 90 minut v kuse jako
u nás. Je fajn, že si člověk odpočine, na druhou
stranu je výuka trochu roztahaná. Fakulta, kam
chodím, je fakulta sociálních studií a projektového
managementu. Říká se jí Dragvoll a je to spíš kampus,
tzn., najdete tam vše, co student k životu potřebuje.
Kavárnu, menzu, potraviny, knihkupectví,
knihovnu, budova je plně bezbariérová, a co mě
vážně baví, dá se tam prakticky bydlet – každý
student se studentskou kartou se do budovy dostane
kdykoliv; celkově mi přijde, že škola je zamýšlena
tak, aby tam člověk chtěl zůstat, a ne vypadnout
hned v první moment, co to jde. Ale abych nebyl
moc optimistický: vyznat se v učebnách je pro mě
stále boj, a když trochu víc zaprší (prakticky denně),
přes krásně prosklenou střechu kape voda a vznikají
kaluže, takže i soudruzi v Norsku někde asi udělali
chybu. A taky mě zaráží, že můžete mít jen jednu
zkoušku v jeden den.
A jak se žije v Norsku? Stejně jako kdekoli,
ale rozdíly přece jen jsou. Zásuvky jsou opačně
otočené, klíče se taky strkají vzhůru nohama, když
na autobus nezamáváte na zástavce, může vám ujet,
a když nezmáčknete tlačítko zastavit, jede se dál.
Trondheim město plné studentů, takže velmi živé a
plné možností zábavy. Ze 180 tis. obyvatel je 30 tisíc
studentů, nejen mezinárodních, ale hodně Norů ze
severu či z Osla, hlavního města. A je super, že stačí
zajet na konečnou autobusu a člověk je na horách,
u fjordu, aquaparku, nebo můžete dojet na jeden
z ostrůvků. Je tu taky řada kostelů, jak starých
dřevěných, tak nových a moderních. Pro nás možná
neobvyklé je, že jsou narvané k prasknutí. Třeba díky
tomu, že nedělní shromáždění začínají v jedenáct?
Možná je to tím, že norská církev je víceméně pořád
státní, a i když letos proběhla nějaká forma odluky,
myslím si, že luterská tradice k Norům patří, a ta
shromáždění mi přijdou o to živější, přesto, že
většinou moc nerozumím. Nuda tu opravdu není,
jen je třeba mít sponzory, nebo se hezky usmívat
(můžete to zkusit, mně se to zatím nepodařilo:-).
Norsko je samozřejmě taky země kontroverzí a
odlišností. Statisticky se řadí k nejlepším sociálním
systémům na světě a prý je to nejlepší země k
životu, ale nevím, jestli s tímto tvrzením všichni
Norové souhlasí. I zde dochází k neuvěřitelným
situacím, například děti v jedné školní družině
v Trondheimu jsou prý striktně děleni na kluky a
holky, a podle toho můžou jenom kluci hrát fotbal
a holky dělat náramky, nikoliv naopak. Na druhou
stranu homosexuálním párům je dovolená adopce
dítěte a můžou mít svatbu v kostele.
No to by prozatím asi stačilo, tak zase příště a Hade
(norsky ahoj)!
12. 9. 2016 Trondheim, Miroslav Sedláček
