Skoti 2012

Na přelomu července a srpna, jsme zde hostovali vzácnou návštěvu, hosty ze Skotského sboru v Dumfermline Dunfermline, se kterými již pár let udržujeme kontakt. Pravidelně se střídáme v návštěvách, a letos připadla návštěva na nich, a hostování zůstalo na nás. Tady zhruba shrnu, co jsme během této akce všechno vyvedli. ;)

V pátek se 27. července již od brzkého rána připravují nejrůznější věci, spojené s návštěvou Skotů a jejich příjezdem. Skupina pár lidí se vydala na cestu do Prahy na (tehdy ještě Ruzyňské) letiště, aby se postarala o doručení osob i zavazadel příchozí návštěvy do sboru v Orlové. Hned na letišti, když jsme spatřili skupinu „našich“ Skotů, se strhla bouře objímání, vítání, a nejrůznějších možných pozdravů. Poté jsme všichni naskákali do autobusu, který na nás čekal před letištěm, a vydali se na dlouhou cestu (někteří zpáteční). Po téměř půldenní cestě, jsme kolem půlnoci, dorazili do Orlové. Některé Skoty jsme už po cestě, na různých zastávkách rozdělili některým hostitelům, a s pár dalšími jeli dál. Ve sborovém domě, čekalo další bouřlivé vítání, a někteří hostitelé, kteří preferovali sborový dům před tmavou zastávkou. Odtud se všichni rozutekli, zabydlet hosty a po náročném dni si odpočinout.

První akce, kterou jsme s nimi podnikli (hned v sobotu 28. července), byla klobouková a narozeninová párty, na které jsme oslavovali všichni, kteří jsme se někdy narodili – myslím že to je v jakékoli společnosti nekontrolovatelná většina, že. Hráli jsme různé hry, a Skoti nás naučili pár svých lidových tanců.

V neděli 29. července se jako  každý normální týden konaly bohoslužby. Na ni se dostavili všichni z celé organizační i návštěvní skupiny. Začalo se v 10 hodin. Jako obvykle, v první části se přečetlo pár textů z bible, a potom následovala obsáhlá přednáška na toto téma. Během toho jsme občas zazpívali nějakou píseň z Evangelického zpěvníku, a pár písní ze zpěvníku Svítá. K tomu jsme na plátně promítali texty písní, které jsme zpívali, a v druhé části bohoslužeb (ano, téměř o tolik času se bohoslužba prodloužila), byl text i kázání prezentován v Anglickém jazyce. Po společném obědě, jsme se chystali na další akci, na výjezd do Archeoparku a Rybího domu v Chotěbuzi.

V Chotěbuzském archeoparku jsme se procházeli, za znění výkladu o jeho historii. Ve chvíli, kdy jsme tam byli, jsme jasně viděli, že tam teď táboří nějací archeologové, kteří hledají nové nálezy v půdě kolem historického obytného sídla. Během prohlídky, přímo ve vesničce, nás průvodce nalákal na zkoušku střelbu z luku, ale bohužel, úspěšně odstřílelo jen pár lidí, a dále nás zadržela bouře, a upozornění na blesky, které často slétávají přímo do tohoto místa, čímž by mohly ohrozit naše bezpečí.

Využili jsme toho, že už jsme v Chotěbuzi, a navštívili také nedaleký rybí dům, ve kterém plavou nádherné exempláře ve vodě plovoucích tvorů, a nakonec jsme v místní restauraci (s nic moc zaškoleným personálem) pojedli nějakou sladkou hroudu, a napili se tekutin.

Po návratu na faru se opět něco slavilo, a potom už se zase všichni rozprchli po hostitelích. :)

V pondělí, se vše chystalo na další akci, a to čtyřdenní pobyt v Blansku, v  hotelu Vyhlídka. První místo, které jsme po cestě do Blanska byl krásný zámek v Kroměříži. Kroměříž je kvůli zámku a historicky stavěným budovám velmi krásné město. Po prohlídce zámku jsme navštívili o kus dále nádherně upravované zahrady. Děti se, samozřejmě, rozprchly do všech stran, aby hrály nějaké hry, a polítaly po parku, a velcí se v klidu procházeli, a užívali si krásu tohoto místa.

Po návštěvě Kroměříže, byl akorát čas, jet do Blanska k ubytování. Když jsme přijeli, přivítaly nás přívětivě veliké prostory hotelového domu. Pro mladší, tu byla skákací trampolína, stolní fotbálek nebo Ping-pongový stůl. Pro starší jídelna, shromažďovací sál, a dobře vybavené pokoje. Vzhledem k tomu, že nás bylo přes 50 osob, tak podle dohody, byl celý dům jen pro nás.

Další den jsme jeli na prohlídku židovské čtvrti Boskovic. Někde jsme sehnali průvodkyni, a ta nám ukázala ulice, domy, a dokonce i modlitebnu, a nakonec židovskou kavárnu. Po prohlídce města, jsme vyrazili na druhý bod programu, a tím bylo westernové městečko.

Vyrazili  jsme do Westernového městečka. Před městečkem nás uvítal transparent, informující o tom, že ve městečku se neprodává nic za normální peníze, pouze za Boskovický dolar, který se vymění za Českou Korunu v poměru 1:1. Potom si každý sám musel zaplatit vstupné na program, jako koňská „show“, nebo indiánské divadlo, a samozřejmě se také daly nakupovat jako tradičně brambůrky, kofola a takové podobné. Mirek Sedláček, který omylem měl zrovna narozeniny, dostal příčinnou místní akce kus dortu (bez mezery ;)) a písničku, od místní slyčné obsluhy.

Přestože se všude střílelo, a mladý hlasatel řval do megafonu, jako zběsíly, nikdo nijak moc nepřišel k újmě, a mohli jsme se vydat na zpáteční cestu do hotelu. Když jsme přijeli, dumavější z nás se sešli ve shromažďovacím sále, a něco probírali. My mladší jsme skákali na trampolíně na terase, a když „zhaslo světlo“ šli jsme pod vedením našeho Rosťy, do vyššího patra kde se vytasil s X-boxem a Kinect modulem, takže jsme skákali zhruba do jedné hodiny v noci (či spíše rána :) ).

Přestože jsme řádili tak dlouho, a někteří ještě déle vstávali jsme vcelku brzo. Brzo, no v půl osmé, a hned po snídaní příšly přípravy na další výjezd z klidu, přestože mladší z nás chtěli zůstat a hrát stolní tenis, či fotbálek. Vyrazili jsme autobusem a auty na cestu k známe moravské propasti, Macoše. První, co jsme absolvovali po výstupu z dopravních prostředků, byla krátká procházka ke vstupu do jeskyně. Po krátké přestávce v prostorách před vchodem, kdy jsme stačili sníst většinu našich zásob, jsme se konečně dostali do té jeskyně.

Šli jsme asi půl kilometru krásnými tmavými chodbami, až jsme se dostali přímo na dno Macošské propasti. Odtud nás čekal ještě krátký pochod jeskyní, k malému přístavku, ve kterém jsme čekali na volnou loď, abychom se splavili po jeskynní říčce k východu z jeskyně.

 

Nasadili nás do malých kovových člunů s téměř neslyšnými motory a docela vtipným průvodcem, od kterého jsme se mimo jiné dozvěděli takové překvapivé informace jako že pokud se na lodi praštíme do hlavy, asi se z Punkevních jeskyní těžko vyhrabem, a také nám vydal výklad o místních nástěnných výčnělcích, o kterých věděl někdy až moc informací, a téměř ke každému měl nějaký originální příběh. Během plavby jsme udělali ještě jednu zastávku, zhruba na půl cesty od malého přístavu ven, abychom se podívali zase na kousek normálního, denního světla. Po přistání jsme měli možnost lanovkou vyjet nad propast Macochu, a podívat se, kde jsme to vlastně byli. Někteří zájemci se navzájem fotili, přehýbaje se přes okraj zábradlí, a jiní se procházeli po turisty zadupané a zaprášené části této krásné přírodní památky. Krásnou podívanou jsme zakončili druhou jízdou v lanovce, tentokráte směrem dolů. Dole nás očekávali další členové výpravy, kteří se s námi potřebovali sejít a dohodnout se na dalším postupu výletu, protože někteří navrhovali jít zpět po vlastních nohou. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se rozdělili na tři skupiny, první odjela domů autobusem, tedy hlavně někteří starší lidé, a ostatní kterým se moc nechtělo. V druhé skupině byli ti kterým se chtělo trochu pochodovat, zároveň ale zvolit bezpečnější a kratší cestu.

Ve třetí skupině byl odvážnější zbytek expedice, který chtěl ještě během cesty trochu prohlídnout krajinu a okolí. V naší skupině, jsme šli kousek lesem do kopce k jakési neviditelné zřícenině, a potom po kamenité cestičce, lemované stromy, k silnici, a po silnici domů. Po cestě jsme stihli udělat společnou fotku u cedule s názvem města. Odtud to byl už opravdu jen kousek.

Tento den jsme všichni povinně šli spát velmi pozdě, či také velmi brzo ráno, snad jen s výjimkou mé malé sestry Aničky, která sice také dlouho nespala, ale šla spát výrazně dříve než všichni ostatní. Mládež se opět soustředila na pohybové aktivity, tedy Ping-pong, stolní fotbálek, Trampolíny a nejrůznější hry, jak venku a uvnitř, tak samozřejmě trochu opět i na Xboxu.

Druhý den, jsme opět vstávali brzo, ale tentokráte z jiného důvodu. Podle domluvy jsme do 10:00 měli vyklidit dům, a po obědě vyrazit na cestu domů. Po vyklizení a mírném úklidu jsme naskákali do Autobusů, aut, vlaků a dodávek a odjeli jsme. Cestou jsme udělali ještě jednu zastávku, v Olomouci. Tam jsme se rozdělili opět na skupiny. První se šli podívat na Olomouc,

druzí šli odpočívat do místního sboru, a třetí – hlavně děti a jiní zájemci – šli do Olomoucké ZOO, trochu se projít. Během prohlídky jsme mimo krásné procházky mezi „Divokou“ zvěří, shlédli krmení jakýchsi křečkovitých tvorů, a podrželi jsme si na ozbrojené ruce velkého Výra, či něco takového. Samozřejmě, že někteří si koupili zase nějaký suvenýr, a potom jsme se snažili nějak dostat do Olomouckého sboru, kde jsme měli přichystáno občerstvení, a vyčerpávající přednášku o jeho historii, při které jsme strávili asi 30 minut. Potom jsme se znovu vydali na cestu. Naskákali do autobusu, a už jsme jeli, směrem k Orlové.

Když jsme přijeli, plně odemknuli budovu a trochu se zase usadili, čekala nás moc dobrá společná večeře, a všichni jsme hromadně zasedli ke stolům, kde jsme společně mohli sdílet náladu přivezenou z Blanska, a zamýšlet se nad tím, co jsme tam zažili. Večeří nám také začal velký spěch, tedy promýšlení akce Skotské hry, kterou jsme měli naplánovánu, a převoz takových základů na místo.. Potom už se všichni navzájem rozloučili, a rozprchli se.

Nazítří, se už od rána pracovalo na transportu věcí, potravin a lidí na místo konání, abychom vše řádně připravili. Navozili jsme tam spoustu nákladů, zejména zvukové techniky a potravin. Na poslední chvíli jsme dotelefonovávali způsoby doručení sponzorských darů, hlavně od Kofoly. Nakonec nám jej přijelo předat služební kofolácké auto. Když byly přivezeny i hotové Skotské ochutnávky, mohlo se začít.

Ve tři hodiny už bylo na hřišti docela dost lidí, a mohli jsme si dovolit oficiálně otevřít zápis do soutěží. Do organizace disciplín, se nadšeně pustili téměř všichni ze Skotského týmu, a tak jsme měli po celém hřišti roztroušené nejrůznější aktivity, jako hod kladivem, hod kládou, běh s holínkami a skok v pytli, a všude byla docela zábava. Já jsem od začátku asistoval s překladem a rekvizitami při hodu kladivem, a proto jsem nemohl víc zaznamenat, přesto ale asi můžu napsat, že od počátečního slova vládla převážně dobrá nálada, kterou nijak nevzrušila ani prudká „Skotská“ bouře, když najednou začalo doslova lít jako z konve. Ani to ale lidi neodradilo, asi díky tomu že se to velmi podobalo opravdovému „Skotskému počasí“, na které byli Skoti zvyklí, a my víceméně také. Tato bouřka sice přinesla hodně vody a rozmočenou půdu pod nohama, ale přes čvachtání v botách a chvíle uzavření do stanu či budovy, se všichni rádi přenesli, a pokračovali dále v aktivitách.

Večer byl zakončen vyhlášením výsledků soutěží, a rozdání soutěžních odměn. Taktéž byla rozdána ocenění některým organizátorům, a poté seještě chvíli dojídaly, a dopíjely zbytky, které už spadaly do kategorie slev, některé autoři rozdávali dokonce zadarmo hlavně organizátorům, ale i nově spřáteleným lidem. Z celkového hodnocení akce, jak ze strany Skotů, tak Českých účastníků to vypadalo, že se tato akce celkem povedla, a dokonce i Skotští tanečníci po ní říkali, že to bylo moc dobré. Ten den jsme se rozloučili krátkou modlitbou, ve které jsme děkovali za uplynulé akce, které jsme tento rok měli. Opět jsme se rozešli po hostitelích a domovech, a těšili jsme se na pár posledních akcí, které spolu letos ještě zažijeme.

Další den byl – bohužel – rozlučkový večírek v areálu nějakého klubu seniorů. Na tu jsme samozřejmě dotáhli spousty jídla a pití, a jednoho hudebníka, který zřejmě pouštěl písničky a trochu do nich vrzal :). Jak dospělí tak
děti, se bavili nejrůznějším způsobem, a myslím že i přesto že to byla téměř poslední akce, tak se povedla. Mezitím stihli vedoucí celé akce porozdávat dárky, jak hromadné pro sbor v Dumfermline, tak osobní nejrůznějším pomocným osobám.

Pak jsme se ještě chvíli bavili, výukou národních tanečků. Někteří skončili už něco po osmé, ale jiní zaplatili hudebníkovi další hodinu, a pokračovali v zábavě.

V neděli byla jako pokaždé bohoslužba, při které došlo k dalšímu předávání darů. Skoti totiž
přichystali na papíře velikánský kříž, a po bohoslužbách si nafotili obličeje všech účastníků, aby je mohli zvěčnit na kartónu, vedle kříže, aby bylo vidět kolik lidí se do akce zapojilo, a jak jsou vzájemně propojeni Kristem. Také my jsme se nenechali zahanbit, a předali jsme druhou část našich darů. Nádherný kovový kříž, který také s láskou vyráběla Eva Cerniňáková (nechápu jak, ale je to tak ;) )

Po rychlém obědě v Orlovce už Skoti bohužel museli narychlo odjíždět, aby stihli letadlo do Edinburghu.

Tento článek mi dal docela zabrat, protože vzpomenout si na to a zamyslet se nad tím bylo docela obtížné, hlavně díky tomu že to byla tak skvělá akce.